Klíštata
Klíšťata
Klíště obecné (Ixodes ricinus) je nejběžnějším parazitem, cizopasícím jak na člověku, tak na psovi a dalších zvířatech. Klíšťata trápí napadeného jedince nejen přímým působením, tzn. sáním jeho krve, což svědí a pálí, ale také následně tím, že na poškozenou kůži reaguje organismus zánětem, na sliny klíštěte alergickou reakcí, přichycené klíště mnohokrát zvětší svůj objem a fyzicky své oběti překáží, i po odstranění cizopasníka může v kůži zůstat až několik měsíců nevzhledný granulom (bulka) - a především jsou klíšťata přenašeči dalších onemocnění, v případě psů boreliózy.
Sexuální život klíšťat
Samečci klíštěte obecného jsou tmavočervení až hnědí a měří asi dva milimetry. Samička má barvu světlejší – skořicovou až žlutočervenou – a je dvojnásobně velká. Tyto své čtyři milimetry dokáže zvětšit až na celý centimetr, pokud se dostane ke vhodnému hostiteli a nasaje dostatek jeho krve. Její tělo pak získá vpravdě odpudivý tvar i barvu – šedavou nebo modročervenou; po napití může odpadnout a vypadá pak přibližně jako velká borůvka.
Samička naklade za život až několik tisíc vajíček, ze kterých se líhnou larvy. Ty z nich, kterým se podaří napít se krve, se mění v nymfy, a nymfy po dalším napití už v dospělého jedince - imago. Jak se podaří jednotlivým stádiím dostat se ke krvi? Jednoduše tím, že larvám i nymfám poslouží jako zdroj krve téměř všudypřítomní drobní hlodavci.
Celý vývin klíštěte přesto trvá rok nebo dva a všechna stadia dokážou pozastavit svůj vývoj i bez potravy na značně dlouhou dobu. Klíšťata tedy můžete na psovi nalézt prakticky v každou roční dobu, s výjimkou nejhorších mrazů. Přijít k nim může nejen v lese, ale i v městském parku. A co je nejhorší, stále víc klíšťat je infikovaných.
Technika a taktika klíštěte...
Klíšťata, která se dostanou na tělo hostitele, nijak nespěchají a raději si vyhledají nějaké místo s jemnou kůží, kde se můžou pohodlně a důkladně přichytit. Taková pro klíště vhodná místa jsou na mordě, kolem očí a uší, v podpaží, u konečníku, na břiše... a kdekoli jinde. K přichycení má klíště dobře uzpůsobená drobná klepeta na hlavě a k sání ústní ústrojí tvořené chobotem s háčky. Takové zařízení umožňuje klíštěti doslova se zavrtat do hostitelovy kůže.
... a hostitele
Pes se snaží svědivé místo podrbat a parazita se zbavit vykusováním. To zrovna není ta správná cesta, jak se klíštěte co možná nejrychleji, bezbolestně a bez dalšího poškození kůže zbavit.
Proto prohlížejte psa po každé procházce a klíšťata psovi pečlivě odstraňujte. Zaručeně osvědčených receptů, jak na to, existuje řada. V poslední době se upouští od zakápnutí olejem, protože mrtvé klíště se leckdy odstraňuje hůře než živé. Nejlepší je uchopit klíště speciálním nástrojem podobným tužce verzatilce, elektrikářským krokodýlkem nebo pinzetou a klíště vykroutit nebo "vykývat". Ranku ošetřete jódovou tinkturou a klíště spalte. Ve vlastním zájmu se ho nedotýkejte nechráněnou rukou, protože psům hrozí "jen" borelióza, kdežto vám navíc i zánět mozkových blan.
